Chidori se jen neochotně zvedne ze židle. Její rouška je úplně promáčená, což je jí v tu chvíli úplně jedno.
,,Doufám že jste v pořádku, můžete sem přijít kdykoliv Chidori-san." řekne jí sestra a převezme od ní roušku a plášť, který na sobě Chidori měla.
,,Doufám že jste v pořádku, můžete sem přijít kdykoliv Chidori-san." řekne jí sestra a převezme od ní roušku a plášť, který na sobě Chidori měla.
O další týden později: ,,Kyoko-chan já už dál nemůžu, bojím se že se Sousuke neprobere, nechci aby...aby umřel." vzliká Chidori. ,,Kano, víš že je Sousuke silný, musíš v něj věřit." snaží se jí nějak uklidnit její nejlepší kamarádka. ,,Ale, je to už čtrnáct dní. Chodím do nemocnice skoro každý den. Jediné zlepšení co se dostavilo bylo to že už Sousuke neleží na JIPce." ,,I to je pokrok Kano, musíš ještě chvíli vydržet, věřím že to Sousuke zvládne. Už musím jít domů, ale uvidíme se zítra ve škole. Yane Kaname-chan." ,,Ya..."
V noci se Chidori vzbudí s podivným pocitem, něco jí nutí aby se šla podívat na Sousukeho. Připadalo jí jako kdyby najednou měla šestý smysl, do nemocnice dorazila kolem půl čtvrté ráno. Měla štěstí protože nikdo nebyl v recepci, nechtěla nikomu vykládat co tu v tuhle nekřesťanskou hodinu dělá.
,,Sousuke?" zkusila potichu promluvit, ale nedočkala se odpovědi. Došla pomalu k jeho lůžku. >Byla to hloupost, neměla jsem sem chodit.< pomyslela si. Podívala se jak Sousuke spokojeně oddechuje, vypadal teď jako normální kluk. Její zrak spočinul na jeho rtech, nevědomky se dotkla i těch svých. Aniž by si uvědomila proč to všechno dělá, byla na jeho posteli. Zkusmo ho pohladila po tváři, nic se nestalo. Nakonec se odhodlala a Sousukeho políbila, jen jemně jakoby se bála že se vzbudí.
Jenomže nečekala že se Sousuke probudil už dneska odpoledne a teď jen předstíral spánek. Když slyšel kroky nevěděl co dělat a než to stačil domyslet vešla osoba, zavřel oči. Dlouho se nic nedělo, po tváři ho pohladila něčí ruka, už už chtěl otevřít oči aby zjistil který lotr ho přišel zabít když ho někdo políbil. V tu ránu vytřeštil oči a škubnul sebou.
Kaname se na něj nevěřícně podívala, otřela si rty jako kdyby provedla bůh ví co a než stačil Sousuke cokoliv říct byla pryč.
,,Je vzhůru, on se opravdu probudil..." jásala v duchu Kaname. Domů běžela se smíšenými pocity.
Druhý den Kyoko vyprávěla co v noci udělala. ,,Jsi si jistá že se ti to jen nezdálo?" ptala se jí, ale byla ráda že se Kaname zase směje. Celý den se táhl jak nudle z nosu, na poslední zvonění čekala Kaname div ne u dveří.
Zvonek, Chidori vyletěla ze třídy jako namydlený blesk. Domů doběhla v rekordním čase, chtěla jít za Sousukem, musela mu říct proč to všechno včera udělala. Ještě snad nikdy se necítila tak šťastná. když si sundala boty a vystřelila do pokoje ozval se bezpečně známý zvuk zvonku u dveří. Kaname šla, teď už způsobile a pomalu, otevřít.
,,S...Sousuke..." koukala na něj jako na Vánoční stromeček v létě. ,,Já...díky za včerejšek Chidori." vylouskal ze sebe Sousuke a bez varování přešel k ní. ,,Hey...po...počkej..co to děláš?" Sousuke Chidori chytil a vášnivě jí políbil, chvíli se vzdouvala, ale nakonec se poddala ,,Miluji tě, Sousuke." řekla ochraptěle, když polibek utla. ,,Já tebe taky. Moc ti děkuju že jsi mi včera pomohla." Kaname naklonila hlavu na stranu ,,Pomohla? A jak?" zeptala se nechápavě. ,,Tím že jsi mě políbila, já jsem se celou dobu bál že...že mě nenávidíš, a bereš mě jen jako vojenskýho maniaka, kterej má za úkol tě chránit." Chidori ho chytila kolem krku ,,Už ne..." Znovu ho políbila, a tentokrát ten polibek trval déle.
V noci se Chidori vzbudí s podivným pocitem, něco jí nutí aby se šla podívat na Sousukeho. Připadalo jí jako kdyby najednou měla šestý smysl, do nemocnice dorazila kolem půl čtvrté ráno. Měla štěstí protože nikdo nebyl v recepci, nechtěla nikomu vykládat co tu v tuhle nekřesťanskou hodinu dělá.
,,Sousuke?" zkusila potichu promluvit, ale nedočkala se odpovědi. Došla pomalu k jeho lůžku. >Byla to hloupost, neměla jsem sem chodit.< pomyslela si. Podívala se jak Sousuke spokojeně oddechuje, vypadal teď jako normální kluk. Její zrak spočinul na jeho rtech, nevědomky se dotkla i těch svých. Aniž by si uvědomila proč to všechno dělá, byla na jeho posteli. Zkusmo ho pohladila po tváři, nic se nestalo. Nakonec se odhodlala a Sousukeho políbila, jen jemně jakoby se bála že se vzbudí.
Jenomže nečekala že se Sousuke probudil už dneska odpoledne a teď jen předstíral spánek. Když slyšel kroky nevěděl co dělat a než to stačil domyslet vešla osoba, zavřel oči. Dlouho se nic nedělo, po tváři ho pohladila něčí ruka, už už chtěl otevřít oči aby zjistil který lotr ho přišel zabít když ho někdo políbil. V tu ránu vytřeštil oči a škubnul sebou.
Kaname se na něj nevěřícně podívala, otřela si rty jako kdyby provedla bůh ví co a než stačil Sousuke cokoliv říct byla pryč.
,,Je vzhůru, on se opravdu probudil..." jásala v duchu Kaname. Domů běžela se smíšenými pocity.
Druhý den Kyoko vyprávěla co v noci udělala. ,,Jsi si jistá že se ti to jen nezdálo?" ptala se jí, ale byla ráda že se Kaname zase směje. Celý den se táhl jak nudle z nosu, na poslední zvonění čekala Kaname div ne u dveří.
Zvonek, Chidori vyletěla ze třídy jako namydlený blesk. Domů doběhla v rekordním čase, chtěla jít za Sousukem, musela mu říct proč to všechno včera udělala. Ještě snad nikdy se necítila tak šťastná. když si sundala boty a vystřelila do pokoje ozval se bezpečně známý zvuk zvonku u dveří. Kaname šla, teď už způsobile a pomalu, otevřít.
,,S...Sousuke..." koukala na něj jako na Vánoční stromeček v létě. ,,Já...díky za včerejšek Chidori." vylouskal ze sebe Sousuke a bez varování přešel k ní. ,,Hey...po...počkej..co to děláš?" Sousuke Chidori chytil a vášnivě jí políbil, chvíli se vzdouvala, ale nakonec se poddala ,,Miluji tě, Sousuke." řekla ochraptěle, když polibek utla. ,,Já tebe taky. Moc ti děkuju že jsi mi včera pomohla." Kaname naklonila hlavu na stranu ,,Pomohla? A jak?" zeptala se nechápavě. ,,Tím že jsi mě políbila, já jsem se celou dobu bál že...že mě nenávidíš, a bereš mě jen jako vojenskýho maniaka, kterej má za úkol tě chránit." Chidori ho chytila kolem krku ,,Už ne..." Znovu ho políbila, a tentokrát ten polibek trval déle.
